Kdyz pohlti me tma a vlhke meze poli
Mysleni boli…
Pak na studene mezi si lehnu do travy…
hvezdicky blikaji..
a moje myslenky do naha svlikaji….
svlikaji pomalu, potichu, do posledni nitky.
Lezim si na mezi, sama, tak ospala…
A nad hlavou mi voni kytky.
Pak nad ranem me vlacek probudi…
..a smutna nalada se rozpada.
Na vsechno smutne zapomenu
k tvemu jmenu
pridam krizek – jak bozi muka v poli…
Mysleni boli….
Jana A. Hermann 